omlouvaaaam se ale ty puzzle se trochu zdrziiiii ptz. se me nechce sklaaaaadat takze si pockejte
Listopad 2008
referaaaat do skloy
17. listopadu 2008 v 19:52 | ujety | skolatak jakyyyy mate referaaat do skly na obcanku ja takovyyyyyyy
1) 17.11.1989
17. listopad 1989 je den, který je považován za impuls, který vedl k rozpadu komunistického režimu. Mluví se o něm jako o Sametové revoluci nebo studentské revoluci. Občané Československa se dokázali postavit režimu, který byl plný lží, nenávisti a slídění…
Několik let před 17. listopadem 1989 vznikalo mnoho nezávislých společenských aktivit a opozičních hnutí. V roce 1987 vznikla Demokratická iniciativa (DI). V říjnu 1988 bylo založeno Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a počátkem roku 1989 Klub za socialistickou přestavbu - Obroda. V daleko vyšší míře se začala objevovat mírová, církevní, ekologická a další hnutí, která se rekrutovala především z příslušníku mladé generace. Mladí lidé cítili, že jsou jinde, než jejich otcové, že jejich ideály se mohou s ideály starší generace střetnout. V rámci seminářů se vyučující setkávali se studenty a mladými lidmi, kterým režim ve studiu zabraňoval a diskutovali nad konkrétními a aktuálními otázkami. Pro studenty seminářů byly tyto akce svým způsobem myšlenkovou i fyzickou odvahou, protože přednášející i studenti mohli být kdykoli zadrženi policií, vyslýcháni, případně i souzeni a uvězněni.
Probouzet se postupně začalo i obyvatelstvo, jak o tom svědčí například petiční hnutí za všeobecnou liberalizaci systému, za osvobození politických vězňů, za řešení ekologické situace atd. Asi 600 000 občanů podepsalo petici za náboženské svobody. V souvislosti s brutálním zásahem represivních složek při lednových demonstracích (15. - 21. ledna 1989) a následným zatčením Václava Havla vznikla petiční Iniciativa kulturních pracovníků. Velkého ohlasu dosáhla petice Několik vět, kterou v červnu 1989 připravila skupina disidentů v čele s Václavem Havlem. Do listopadu 1989 ji podepsalo přibližně 40 000 lidí. Petiční akce byly prvními projevy probouzejícího se občanského vědomí a zároveň ve spektru možných způsobů odporu vůči režimu reprezentovaly nejméně náročnou formu. Naproti tomu demonstrace byly otevřeným, konfrontačním bojem proti systému, vyžadujícím plné osobní nasazení a přinášejícím větší rizika. Od 21. srpna 1988 až do 17.listopadu se jen v Praze uskutečnilo přes deset větších demonstrací.
Vzhledem ke specifické situaci v socialistickém Československu vyjadřovaly nespokojenost především s normalizačním režimem některé vrstvy inteligence, hlavně umělci, vědci a část novinářů.Nejdůležitější úlohu však přechodně sehráli vysokoškolští studenti, kteří se na přelomu let 1988 a 1989 stávali opět politickým subjektem - byli součástí mladé generace, která neprožila obrodný proces a proto netrpěla "syndromem roku 1968". Socialismus pro ně přestal být ideálem a cílem a jejich heslem bylo "bít bolševika".
Postupnou radikalizaci vysokoškolských studentů názorně zachycují studentské časopisy, které až na jedinou výjimku vycházely pod hlavičkou příslušných fakultních výborů Socialistického svazu mládeže (SSM). V časopisech jsme mohli najít kritiku formálnosti SSM a v několika časopisech se dokonce objevily i výzvy čtenářů k rozpuštění SSM a jeho nahrazení nezávislou studentskou organizací. Se stereotypní pravidelností se studentské časopisy zabývali nezávislou rockovou scénou, otiskovaly texty zakazovaných hudebních skupin, bez předsudků se zabývali stylem punk, informovaly o vzpomínkových akcích , konaných každoročně na Kampě k uctění památky Johna Lennona. Jediným nezávislým studentským , který se programově vymkl kontrole SSM, byla brněnská Revue 88. Okruh jejich redaktorů se nechtěl smířit s cenzurními zásahy, které studenti zažili takříkajíc na vlastní kůži při vydávání "schválených" fakultních časopisů. Revue 88 byla převážně časopisem studentů brněnské univerzity a takto jí vnímali i její protivníci, funkcionáři městského výboru KSČ v Brně a KV KSČ. Revue se snažila své čtenáře informovat - bez cenzurních zásahů a ideologických brýlí - o dění v politice, kultuře i v dalších oblastech veřejného života.
17. listopad 1989 je den, který je považován za impuls, který vedl k rozpadu komunistického režimu. Mluví se o něm jako o Sametové revoluci nebo studentské revoluci. Občané Československa se dokázali postavit režimu, který byl plný lží, nenávisti a slídění…
Několik let před 17. listopadem 1989 vznikalo mnoho nezávislých společenských aktivit a opozičních hnutí. V roce 1987 vznikla Demokratická iniciativa (DI). V říjnu 1988 bylo založeno Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a počátkem roku 1989 Klub za socialistickou přestavbu - Obroda. V daleko vyšší míře se začala objevovat mírová, církevní, ekologická a další hnutí, která se rekrutovala především z příslušníku mladé generace. Mladí lidé cítili, že jsou jinde, než jejich otcové, že jejich ideály se mohou s ideály starší generace střetnout. V rámci seminářů se vyučující setkávali se studenty a mladými lidmi, kterým režim ve studiu zabraňoval a diskutovali nad konkrétními a aktuálními otázkami. Pro studenty seminářů byly tyto akce svým způsobem myšlenkovou i fyzickou odvahou, protože přednášející i studenti mohli být kdykoli zadrženi policií, vyslýcháni, případně i souzeni a uvězněni.
Probouzet se postupně začalo i obyvatelstvo, jak o tom svědčí například petiční hnutí za všeobecnou liberalizaci systému, za osvobození politických vězňů, za řešení ekologické situace atd. Asi 600 000 občanů podepsalo petici za náboženské svobody. V souvislosti s brutálním zásahem represivních složek při lednových demonstracích (15. - 21. ledna 1989) a následným zatčením Václava Havla vznikla petiční Iniciativa kulturních pracovníků. Velkého ohlasu dosáhla petice Několik vět, kterou v červnu 1989 připravila skupina disidentů v čele s Václavem Havlem. Do listopadu 1989 ji podepsalo přibližně 40 000 lidí. Petiční akce byly prvními projevy probouzejícího se občanského vědomí a zároveň ve spektru možných způsobů odporu vůči režimu reprezentovaly nejméně náročnou formu. Naproti tomu demonstrace byly otevřeným, konfrontačním bojem proti systému, vyžadujícím plné osobní nasazení a přinášejícím větší rizika. Od 21. srpna 1988 až do 17.listopadu se jen v Praze uskutečnilo přes deset větších demonstrací.
Vzhledem ke specifické situaci v socialistickém Československu vyjadřovaly nespokojenost především s normalizačním režimem některé vrstvy inteligence, hlavně umělci, vědci a část novinářů.Nejdůležitější úlohu však přechodně sehráli vysokoškolští studenti, kteří se na přelomu let 1988 a 1989 stávali opět politickým subjektem - byli součástí mladé generace, která neprožila obrodný proces a proto netrpěla "syndromem roku 1968". Socialismus pro ně přestal být ideálem a cílem a jejich heslem bylo "bít bolševika".
Postupnou radikalizaci vysokoškolských studentů názorně zachycují studentské časopisy, které až na jedinou výjimku vycházely pod hlavičkou příslušných fakultních výborů Socialistického svazu mládeže (SSM). V časopisech jsme mohli najít kritiku formálnosti SSM a v několika časopisech se dokonce objevily i výzvy čtenářů k rozpuštění SSM a jeho nahrazení nezávislou studentskou organizací. Se stereotypní pravidelností se studentské časopisy zabývali nezávislou rockovou scénou, otiskovaly texty zakazovaných hudebních skupin, bez předsudků se zabývali stylem punk, informovaly o vzpomínkových akcích , konaných každoročně na Kampě k uctění památky Johna Lennona. Jediným nezávislým studentským , který se programově vymkl kontrole SSM, byla brněnská Revue 88. Okruh jejich redaktorů se nechtěl smířit s cenzurními zásahy, které studenti zažili takříkajíc na vlastní kůži při vydávání "schválených" fakultních časopisů. Revue 88 byla převážně časopisem studentů brněnské univerzity a takto jí vnímali i její protivníci, funkcionáři městského výboru KSČ v Brně a KV KSČ. Revue se snažila své čtenáře informovat - bez cenzurních zásahů a ideologických brýlí - o dění v politice, kultuře i v dalších oblastech veřejného života.
skladam puzzle
14. listopadu 2008 v 12:06 | ujety | jano takze skladam ty nej nej nej nej nej hesciiiii a nejlostomilesiiii puzzle co mam ale bude to moznaaaa trvat protoze majiiiii teda mysliiiim ze majiiii 500 diiiiilkuuuu takze si pockejte esi je chcete videt no mo¨zna tu budou jeste dnes
do kurwi sveverkou
14. listopadu 2008 v 12:03 | ujety | skolano takze pisem v slohu o veverce zrzecce ale vuuuuuuubec me to nebaviiii ale co mam delat poradte mi pls
tak a sem tu zas
14. listopadu 2008 v 12:00 | ujety | O BLOGUNo takze dny zastavovani blogu sou mozna pryc ale nebojte jeste bude urcite pozastaveny:D:D
tak si uzijte